Fakturace do USA je pro českou OSVČ nebo malou firmu jednodušší, než se na první pohled zdá. Spojené státy jsou pro účely DPH obyčejná třetí země, takže na faktuře americké firmě žádnou českou daň neuvádíte a evropská pravidla pro přenesení daňové povinnosti se vás netýkají. Přesto se tu opakuje několik chyb: špatná poznámka o DPH, zapomenutý řádek v přiznání, nejistota kolem formuláře W-8BEN nebo bankovní poplatky, které z přijaté platby ukrojí část částky. Projděme si, co platí pro služby fakturované firmě i soukromé osobě v USA.
Článek se týká služeb. Prodej zboží do USA je vývoz s vlastními pravidly včetně celního řízení a řeší se jinak.
DPH: fakturace do USA americké firmě je bez české daně
U služby poskytnuté podnikateli (v řeči zákona osobě povinné k dani) je místem plnění země, kde má odběratel sídlo. Tak to stanoví základní pravidlo v § 9 zákona o DPH. U firmy z USA je tedy místo plnění v USA a služba není předmětem české DPH. Co to znamená v praxi, záleží na tom, jestli jste plátce:
- Neplátce DPH nic dalšího neřeší. Fakturuje stejně jako tuzemskému klientovi. Na rozdíl od služeb pro firmy v EU se kvůli americkému klientovi nestává identifikovanou osobou.
- Plátce DPH vystaví fakturu bez daně a hodnotu služby uvede v přiznání k DPH na řádku 26, mezi plnění s místem plnění mimo tuzemsko s nárokem na odpočet daně. Do kontrolního hlášení ani do souhrnného hlášení taková faktura nepatří, souhrnné hlášení se týká jen odběratelů v EU. Nárok na odpočet DPH z nákupů, které na zakázku použijete, vám zůstává.
Častá chyba je opsat poznámku z faktur do EU. Na fakturu do USA nepatří věta „Daň odvede zákazník“ ani režim přenesené daňové povinnosti. Ten platí pro odběratele v EU, kteří si DPH přiznávají sami podle evropských pravidel. Americký klient žádné DPH nepřiznává, takže správná poznámka zní například takto:
- Česky: Místo plnění mimo tuzemsko, plnění nepodléhá české DPH.
- Anglicky: Place of supply outside the EU, not subject to Czech VAT.
Že je odběratel opravdu podnikatel, si pohlídejte sami. Americké firmy nemají DIČ, které by šlo ověřit v systému VIES, takže při případné kontrole poslouží smlouva nebo objednávka na firmu a její identifikace, například americké daňové číslo EIN nebo zápis v registru firem státu, kde sídlí. Aktuální znění pravidel pro DPH ověříte na stránkách Finanční správy.
Faktura soukromé osobě v USA
U zákazníka, který není podnikatel, platí opačné výchozí pravidlo: místo plnění je tam, kde sídlíte vy, tedy v Česku. Neplátce tím nic neřeší. Plátce ale v takovém případě účtuje českou DPH stejně jako tuzemskému zákazníkovi.
Výjimkou jsou služby vyjmenované v § 10h zákona o DPH. U nich je místo plnění v zemi zákazníka i tehdy, když jde o soukromou osobu mimo EU. Patří mezi ně hlavně:
- Poradenské a právní služby včetně inženýrských, konzultačních, účetních a obdobných.
- Reklamní služby.
- Zpracování dat a poskytování informací.
- Převod a poskytnutí práv, například licence k softwaru, autorská práva nebo ochranné známky.
U těchto služeb plátce fakturuje bez DPH a plnění uvádí na řádku 26 stejně jako u firmy. Elektronicky poskytované služby, třeba prodej online kurzů nebo softwaru ke stažení, mají vlastní pravidlo se stejným výsledkem: místo plnění je u zákazníka. Úplný výčet je v zákoně. Když si zařazením své služby nejste jistí, ověřte si ho u daňového poradce dřív, než vystavíte první fakturu.
Obrat pro DPH: příjmy z USA se do něj nepočítají
Pro neplátce je tohle možná nejdůležitější zpráva celého článku. Do obratu, podle kterého se posuzuje povinná registrace k DPH, se počítají jen plnění s místem plnění v tuzemsku. Služby fakturované americké firmě mají místo plnění v USA, takže se do obratu nezapočítávají. Kdo pracuje převážně pro firmy mimo EU, může mít vysoké příjmy a přitom zůstat neplátcem. Co do obratu patří a co ne, rozebírá samostatný článek o obratu pro DPH.
Pro daň z příjmů to ale neplatí. Příjem z USA je běžný příjem ze samostatné činnosti: patří do daňového přiznání i do přehledů pro sociální a zdravotní pojišťovnu.
Formulář W-8BEN: proč ho americký klient chce
Americké firmy obvykle před první platbou pošlou formulář W-8BEN. Nejde o žádnou registraci u amerického finančního úřadu. Formulářem klientovi potvrzujete, že nejste daňový rezident USA. On si ho založí pro případ kontroly a díky němu z vaší odměny nesrazí americkou daň. Za služby, které vykonáváte z Česka, americkou daň z příjmů neplatíte, zdaníte je doma.
- W-8BEN vyplňuje fyzická osoba, tedy OSVČ.
- W-8BEN-E vyplňuje firma, například s.r.o.
- W-9 nepodepisujte. Je určený pro americké daňové rezidenty, což nejste.
Formulář se posílá klientovi, ne americkému úřadu IRS, a nevyplňuje se ke každé faktuře. Platí do konce třetího kalendářního roku po podpisu, pokud se mezitím nezmění údaje v něm. Pokyny a aktuální verzi najdete přímo na stránkách IRS.
V jaké měně fakturovat a jak přepočítat příjem
Fakturovat můžete v korunách i v dolarech. Americký klient obvykle chce dolary, protože korunovou fakturu by musel platit přes směnu u své banky. Kurzové riziko pak nesete vy: mezi vystavením faktury a připsáním platby se kurz pohne.
Pro daň z příjmů se příjem v dolarech přepočítává na koruny. Kdo vede daňovou evidenci nebo uplatňuje paušální výdaje, použije kurz ČNB ke dni přijetí platby, nebo jednotný kurz, který Generální finanční ředitelství vyhlašuje za celý rok. Podrobnosti o kurzech a o tom, kdy který použít, shrnuje článek o fakturaci v cizí měně.
Druhá věc jsou poplatky. Mezinárodní platba přes SWIFT může cestou projít několika bankami a každá si může vzít poplatek. Na účet vám pak dorazí méně, než je na faktuře. Dohodněte se proto předem, kdo poplatky nese, a napište to na fakturu. Americké firmy často raději platí místním převodem ACH a některé platební služby vám pro tento účel umí zřídit americké číslo účtu.
Co musí být na faktuře do USA
Náležitosti se řídí českým právem, protože fakturu vystavujete vy. Americký klient k nim ale obvykle přidá vlastní požadavky. Na faktuře by mělo být:
- Vaše údaje: jméno nebo název, sídlo, IČO, u plátce DIČ a údaj o zápisu v živnostenském nebo obchodním rejstříku.
- Údaje klienta: název firmy a adresa, a pokud o to klient stojí, i jeho EIN.
- Číslo objednávky: větší americké firmy bez něj (PO number) fakturu často vrátí, protože ji jejich účtárna nemá k čemu přiřadit. Zeptejte se na něj před první fakturou.
- Data a splatnost: datum vystavení, datum poskytnutí služby a splatnost jako konkrétní datum, ne jen „Net 30“.
- Popis služby, částka a měna: u dolarové faktury jasně uvedené USD.
- Platební údaje: IBAN, kód SWIFT/BIC a název a adresu vaší banky. Pro převod ze zahraničí je americké banky obvykle chtějí.
- Poznámka o DPH: o místě plnění mimo tuzemsko, jak je popsaná výše.
Fakturu vystavte anglicky, případně dvojjazyčně. Obsah se tím nemění, jen jazyk. Svůj název a adresu nepřekládejte, uveďte je tak, jak jsou zapsané v rejstříku. Kompletní přehled náležitostí podle českých předpisů najdete v článku co musí být na faktuře. Pravidla pro ostatní země včetně EU a Velké Británie shrnuje průvodce fakturací do zahraničí.
💡 Jak na to ve Fakturyonu: U faktury přepnete jazyk na angličtinu a měnu na USD. Kurz pro přepočet na koruny se doplní sám a můžete ho ručně upravit. Poznámku o DPH napište do textu za položkami dokladu, číslo objednávky do textu před položkami. EIN klienta si uložte jako doplňkový text u jeho kontaktu, vytiskne se pod jeho adresou na každé faktuře. Přenesenou daňovou povinnost nechte vypnutou, ta patří k fakturaci do EU.
Shrnutí
Faktura za službu americké firmě je bez české DPH, protože místo plnění je v zemi odběratele. Neplátce nic dalšího neřeší a do obratu pro DPH se mu tyto příjmy nepočítají. Plátce je uvede na řádku 26 přiznání k DPH. Na fakturu patří poznámka o místě plnění mimo tuzemsko, ne věta o přenesení daňové povinnosti. U soukromých zákazníků záleží na druhu služby. Formulář W-8BEN je jednorázová formalita, kterou klientovi potvrdíte, že nejste americký daňový rezident. Příjem pak zdaníte v Česku a na koruny ho přepočítáte kurzem ČNB.